(1) Výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže
a) byl nařízen, ačkoli se rozhodnutí dosud nestalo
vykonatelným;
b) rozhodnutí, které je podkladem výkonu, bylo po
nařízení výkonu zrušeno nebo se stalo neúčinným;
c) zastavení výkonu rozhodnutí navrhl ten, kdo navrhl
jeho nařízení;
d) výkon rozhodnutí postihuje věci, které jsou z něho
podle § 321 a 322 vyloučeny;
e) průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého
jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů;
f) bylo pravomocně rozhodnuto, že výkon rozhodnutí
postihuje majetek, k němuž má někdo právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí
(§ 267);
g) po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím
přiznané, ledaže byl tento výkon rozhodnutí již proveden; bylo-li právo
přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy,
jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku;
h) výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný
důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat.