§ 151
(1) O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud
bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení
podle § 147 a §
148 odst. 2 tak může učinit již v průběhu řízení, a to zpravidla tehdy,
jakmile tyto náklady vzniknou.
(2) Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí
výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění
stanoveného zvláštním právním předpisem57) podle sazeb
stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem;
jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147 nebo odůvodňují-li
to okolnosti případu,
postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní
odměně.64) Náhradu za daň z
přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování, z náhrad, z odměny
notáře za provedené úkony soudního komisaře a z jeho hotových výdajů
podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem57d). Náhradu
mzdy (platu) a náhradu hotových
výdajů soud stanoví podle zvláštních právních předpisů. Jinak soud vychází
z
nákladů, které účastníku prokazatelně vznikly.
(3) Určit výši nákladů může předseda senátu až v
písemném vyhotovení rozhodnutí.
(4) I když bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto
samostatným usnesením, běží lhůta k plnění vždy až od právní moci rozhodnutí,
jímž byla náhrada nákladů řízení přiznána.