§ 175k
(1) Jestliže někdo před potvrzením nabytí dědictví
tvrdí, že je dědicem, a popírá dědické právo jiného dědice, který dědictví
neodmítl, vyšetří soud podmínky dědického práva obou a jedná dále s tím, u
koho
má za to, že je dědicem.
(2) Závisí-li však rozhodnutí o dědickém právu na
zjištění sporných skutečností, odkáže soud usnesením po marném pokusu o
odstranění sporu dohodou účastníků toho z dědiců, jehož dědické právo se jeví
jako méně pravděpodobné, aby své právo uplatnil žalobou. K podání žaloby určí
lhůtu. Nebude-li žaloba ve lhůtě podána, pokračuje soud v řízení bez zřetele
na
tohoto dědice.
(3) Jsou-li aktiva a pasiva mezi účastníky sporná,
omezí se soud jen na zjištění jejich spornosti; při určení obvyklé ceny
majetku, výše dluhů a čisté hodnoty dědictví, popřípadě výše jeho předlužení,
k
nim nepřihlíží.