§ 32
Společné ustanovení
(1) Každý, kdo v řízení vystupuje jako zástupce
účastníka, popřípadě jako jeho další zástupce, musí své oprávnění doložit již
při prvním úkonu, který ve věci učinil.
(2) Zástupcem účastníka nemůže být ten, jehož zájmy
jsou v rozporu se zájmy zastoupeného.
(3) Povinnost soudu poskytnout účastníku potřebná
poučení, výzvy nebo upozornění lze splnit i tím, že budou poskytnuty jeho
zástupci; to neplatí, udělil-li účastník svému zástupci plnou moc jen pro
určité úkony.