(2) Odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo
rozhodnuto ve věci samé, lze odůvodnit jen tím, že
a) nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně
nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal
vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen,
ledaže místo samosoudce rozhodoval senát,
b) soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem
tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly
splněny předpoklady podle § 118b nebo
§ 118c, popřípadě
§ 175 odst. 4 části první věty za
středníkem,
c) řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
d) soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav
věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných
skutečností,
e) soud prvního stupně dospěl na základě provedených
důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním,
f) dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu
jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny
(§ 205a),
g) rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na
nesprávném právním posouzení věci.