§ 104a
(1) Věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za
řízení.
(2) Má-li okresní nebo krajský soud za to, že není
věcně příslušný, předloží věc se zprávou o tom svému nadřízenému vrchnímu
soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti okresních,
krajských nebo vrchních soudů, popřípadě soudů zřízených k projednávání a
rozhodování věcí určitého druhu, nebo Nejvyššímu soudu, jestliže věc podle
jeho
názoru náleží do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu. Účastníci řízení mají
právo se k tomuto postupu a k soudem uváděným důvodům vyjádřit. Vrchní soud
(Nejvyšší soud) pak rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci
příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný.
(3) Bylo-li řízení zahájeno u vrchního soudu a má-li za
to, že není věcně příslušný, vrchní soud rozhodne, které soudy jsou k
projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni. To neplatí, dospěje-li
vrchní soud k závěru, že věc patří do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu;
v
takovém případě věc předloží se zprávou o tom Nejvyššímu soudu. Účastníci
řízení mají právo se k otázce věcné příslušnosti vyjádřit.
(4) Bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo
byla-li věc Nejvyššímu soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne,
které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni,
není-li sám věcně příslušný.
(5) Obdobně podle odstavců 2 až 4 se postupuje,
namítne-li nedostatek věcné příslušnosti soudu účastník řízení.
(6) V usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že k projednání a
rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni jiné soudy, než u kterých bylo
řízení zahájeno, se rovněž uvede soud, jemuž bude věc postoupena k dalšímu
řízení; ustanovení § 105 tím není
dotčeno.
(7) Usnesením vrchního nebo Nejvyššího soudu o věcné
příslušnosti jsou účastníci řízení a soudy vázáni.
(8) Ustanovení odstavců 2 a 7 se nepoužije, náleží-li
věc do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle zvláštního zákona96)
věci správního soudnictví.