§ 250d
(1) Účastníci řízení mohou uvést rozhodné skutečnosti o
věci samé a označit důkazy k jejich prokázání nejpozději do skončení prvního
jednání, které se v řízení před soudem konalo; k později uvedeným skutečnostem
a důkazům se nepřihlíží. To neplatí, jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž
má
být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly
(vznikly) po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas
uvést.
(2) O povinnostech podle odstavce 1 a o následcích
nesplnění těchto povinností musí být účastníci poučeni v předvolání k prvnímu
jednání ve věci.