Paragraf § 289 – Zákoník práce
§ 289
(1) Řídícím zaměstnavatelem se pro účely tohoto zákona rozumí zaměstnavatel,
který může přímo nebo nepřímo řídit jiného nebo jiné zaměstnavatele
skupiny zaměstnavatelů (řízený zaměstnavatel). Rozhodující pro určení,
zda se jedná o řídícího zaměstnavatele, jsou právní předpisy členského
státu, podle kterého byl zaměstnavatel s působností na území členského
státu Evropské unie založen. Nebyl-li zaměstnavatel s působností na
území členských států Evropské unie založen podle právních předpisů
členského státu, jsou rozhodující pro určení, zda se jedná o řídícího
zaměstnavatele, právní předpisy členského státu, na jehož území má
sídlo nebo je umístěn reprezentant tohoto zaměstnavatele, a není-li
reprezentant určen, jsou rozhodující právní předpisy členského státu,
na jehož území má sídlo nebo je umístěno ústředí zaměstnavatele, který
zaměstnává nejvíce zaměstnanců. Za řídícího se považuje zaměstnavatel,
který ve vztahu k jinému zaměstnavateli skupiny zaměstnavatelů přímo
nebo nepřímo
a) může jmenovat více než polovinu členů správního, řídícího nebo dozorčího
orgánu tohoto zaměstnavatele,
b) disponuje většinou hlasovacích práv u tohoto zaměstnavatele, nebo
c) vlastní většinový podíl na základním kapitálu tohoto zaměstnavatele,
pokud se neprokáže, že jiný zaměstnavatel ve skupině zaměstnavatelů
má vliv silnější. Jestliže ve skupině zaměstnavatelů existuje více
zaměstnavatelů, kteří splňují tyto požadavky, řídící zaměstnavatel
se určí podle těchto požadavků v pořadí uvedeném ve větě druhé. Pro
tento účel práva řídícího zaměstnavatele týkající se hlasování a jmenování
zahrnují též práva jakýchkoli řízených zaměstnavatelů a práva všech
osob nebo orgánů, které jednají jménem řídícího zaměstnavatele nebo
řízeného zaměstnavatele. Za řídícího zaměstnavatele se však nepovažuje
zaměstnavatel ve vztahu k jinému zaměstnavateli, v němž má účast podle
článku 3 odst. 5 písm. a) nebo c) nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze
dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků ("nařízení ES o spojování").
Toto ustanovení se nepoužije na právní vztahy vzniklé v případěinsolvenčního řízení21a).
(2) Ústředím se pro účely tohoto zákona rozumí zaměstnavatel s působností
na území členských států Evropské unie a řídící zaměstnavatel ve skupině
zaměstnavatelů s působností na území členských států Evropské unie.
Nemá-li ústředí sídlo v členském státu, považuje se pro účely tohoto
zákona za ústředí reprezentant jmenovaný ústředím. Není-li tento reprezentant
jmenován, považuje se za ústředí zaměstnavatel s největším počtem zaměstnanců
v členských státech.
(3) Informace a projednání se týkají jen zaměstnavatelů se sídlem
nebo umístěním organizační složky v členském státu, pokud není ujednán
širší rozsah.
(4) Počet zaměstnanců se pro tyto účely stanoví jako průměrný počet
zaměstnanců během předchozích 2 let ode dne podání žádosti nebo zahájení
jednání ústředím podle § 290 odst. 2. Ústředí je povinno zaměstnancům
nebo jejich zástupcům poskytnout informace o celkovém počtu zaměstnanců
a jejich složení pro účely zjištění, zda je možno ustavit evropskou
radu zaměstnanců, nebo jiný postup pro nadnárodní informace a projednání.
Zaměstnanci nebo jejich představitelé mohou požádat o tyto informace
svého zaměstnavatele, který je povinen je získat od ústředí.
(5) Pro členy vyjednávacího výboru, evropské rady zaměstnanců nebo
zástupce zaměstnanců podle jiného ujednaného postupu, jakož i pro zaměstnavatele
platí § 276 odst. 2, 3 a 4, pokud ujednání o evropské radě zaměstnanců
nebo ujednání o jiném postupu pro nadnárodní informace a projednání
nebo úprava členského státu, v němž má sídlo ústředí, nestanoví výhodnější
podmínky.
21a) Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční
zákon), ve znění pozdějších předpisů.
