§ 10
(1) Právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu má ten,
na němž byl zcela nebo zčásti vykonán trest, jestliže v pozdějším řízení
byl obžaloby zproštěn nebo bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno
ze stejných důvodů, pro které soud v hlavním líčení rozhodne zprošťujícím
rozsudkem. To neplatí, nařídí-li zastavení trestního stíhání prezident
republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii.
(2) Právo na náhradu škody má i ten, kdo byl v pozdějším řízení
odsouzen k mírnějšímu trestu, než který byl na něm vykonán na
podkladě zrušeného rozsudku. Náhrada škody náleží jen se zřetelem
k rozdílu mezi trestem vykonaným na základě původního rozsudku
a trestem uloženým rozsudkem novým.