Paragraf § 4 – Zákon o životním a existenčním minimu
§ 4
(1) Společně se pro účely tohoto zákona, není-li dále stanoveno jinak,
posuzují
a) rodiče a nezletilé nezaopatřené děti,
b) manželé nebo partneři podle zvláštního právního
předpisu2a); za partnera se pro účely tohoto zákona
považuje také partner, se kterým občan členského
státu Evropské unie uzavřel registrované partnerství na
základě právních předpisů jiného členského státu
Evropské unie, pokud tyto právní předpisy upravují
vzájemnou vyživovací povinnost mezi partnery,
c) rodiče a
1. nezletilé děti, které nejsou nezaopatřené,
2. zletilé děti,
pokud tyto děti společně s rodiči užívají byt a nejsou společně posuzovány
s jinými osobami podle písmene b) nebo d),
d) jiné osoby, které společně užívají byt, s výjimkou osob, které písemně
prohlásí, že spolu trvale nežijí a společně neuhrazují náklady na své
potřeby3)
(2) Bytem se pro účely tohoto zákona rozumí soubor místností, popřípadě
jednotlivá místnost, který podle rozhodnutí stavebního úřadu svým stavebně
technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení.
(3) Pokud bylo nezletilé nezaopatřené dítě svěřeno do péče jednoho
z rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, neposuzuje se společně
s druhým rodičem, nestanoví-li tento zákon jinak. V případě svěření
dítěte do společné nebo střídavé péče rodičů se dítě posuzuje společně
s tím rodičem, se kterým má být posuzováno podle souhlasného prohlášení
rodičů. Rodiče mohou měnit toto prohlášení nejdříve po uplynutí kalendářního
měsíce. Společně s nezaopatřeným dítětem se posuzuje pro účely tohoto
zákona vždy rodič, který prohlašuje pro účely zvláštního právního předpisu4), že
spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své
potřeby3).
(4) Za rodiče se pro účely tohoto zákona považuje též osoba, které
bylo nezletilé nezaopatřené dítě svěřeno do péče nahrazující péči rodičů
na základě rozhodnutí příslušného orgánu; v tomto případě není dítě
posuzováno společně se svým rodičem. Za rozhodnutí příslušného orgánu
o svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů se pro účely tohoto
zákona považuje
a) rozhodnutí soudu o svěření dítěte do výchovy jiné osoby než rodiče5),
b) rozhodnutí soudu o osvojení dítěte6),
c) rozhodnutí orgánu vykonávajícího sociálně- -právní ochranu
dětí o péči budoucího osvojitele o dítě nejméně po dobu 3 měsíců před
rozhodnutím soudu o osvojení7),
d) rozhodnutí soudu o ustanovení osoby poručníkem8) ,
e) rozhodnutí soudu o svěření dítěte do pěstounské péče podle zvláštního
právního předpisu9),
f) rozhodnutí orgánu vykonávajícího sociálně-právní ochranu
dětí o dočasném svěření dítěte do péče osoby, která má zájem stát se
pěstounem, podle zvláštního právního předpisu10),
g) rozhodnutí soudu o předběžném opatření o péči o dítě11)
(5) Nezaopatřené dítě se neposuzuje společně s rodiči, pokud je na
základě rozhodnutí příslušného orgánu v plném přímém zaopatření ústavu
(zařízení) pro péči o děti nebo mládež. Za plné přímé zaopatření se
považuje zaopatření v ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo mládež,
poskytuje-li tento ústav (zařízení) dětem stravování, ubytování a ošacení.
(6) Pokud společně užívají byt osoby, které lze společně posuzovat
v rámci dvou nebo více okruhů společně posuzovaných osob, má přednost
společné posuzování rodičů a nezaopatřených dětí; v ostatních případech
se okruh společně posuzovaných osob stanoví podle jejich souhlasného
prohlášení. Osamělý rodič společně užívající byt se svými rodiči se
však posuzuje i s dítětem společně s rodiči.
(7) Společně posuzovanými osobami podle odstavce 1 jsou i osoby, které
se přechodně, z důvodů soustavné přípravy na budoucí povolání, zdravotních
nebo pracovních, jakož i z důvodu dlouhodobého výkonu dobrovolnické
služby, zdržují mimo byt, který užívají k bydlení.
(8) Osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody,
se v kalendářním měsíci nepovažuje za osobu společně posuzovanou, pokud
tato skutečnost trvala po celý kalendářní měsíc; to neplatí, jde-li
o společné posuzování matek s dětmi, které mají ve své osobní péči
v době výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody.
2a) Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně
některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
3) § 115 občanského zákoníku.
4) Například § 35c zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
5) § 45 zákona o rodině.
6) § 63 a 74 zákona o rodině.
7) § 69 zákona o rodině.
8) § 78 zákona o rodině.
9) § 45a zákona o rodině.
10) § 45b odst. 2 zákona o rodině
11) § 76a občanského soudního řádu..
