Paragraf § 103 – Zákon o sociálním zabezpečení
§ 103
Nárok na dávky a jejich poskytování
ve vztahu k cizině
(1) Na dávky nemají nárok občané, kteří nemají
trvalý pobyt na území České republiky. Občané členského
státu Evropské unie a jejich rodinní příslušníci72) mají nárok na dávky,
pokud jsou hlášeni na území České republiky k pobytu podle
zvláštního právního předpisu71) po dobu delší než 3 měsíce, nevyplývá-li
jim nárok na sociální výhody z přímo použitelného předpisu Evropských
společenství73). Na dávky poskytované podle
zákona o sociální potřebnosti73a) mají nárok také osoby požívající
podle zvláštního právního předpisu73b) doplňkové ochrany na území České
republiky.
(2) Dávky se nevyplácejí do ciziny a nenáležejí za dobu, po
kterou se oprávněný zdržuje v cizině trvale. O tom, že se dávka
sociální péče při pobytu v cizině do ciziny nevyplácí, se nevydává
rozhodnutí.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí jen tehdy, nestanoví-li
jinak mezinárodní smlouva.
71) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
72) § 15a zákona č. 326/1999 Sb., ve znění zákona č. 217/2002 Sb.
73) Čl. 7 nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném
pohybu pracovníků uvnitř Společenství.
Nařízení Komise (EHS) č. 1251/70 ze dne 29. června 1970 o právu pracovníků
zůstat na území členského státu po skončení zaměstnání v tomto státě.
73a) Zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších
předpisů.
73b) § 14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č.
283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon
o azylu), ve znění zákona č. 165/2006 Sb.
